MÁŠ STRACH, ŽE SE JEN ZOPAKUJE SCÉNÁŘ LOŇSKÉHO ROKU?
Že z toho příjemného nastartování a odhodlání budeš každý den ukrajovat a ukrajovat,
až se zase ohlídneš a tatam bude to, kdy jsi pro sebe na prvním místě?
A kolem tebe bude zase jen neklid, nestíhání, křik a nepohoda?
Jsi už tolikrát zklamaná z odkládání sebe i z nedostatku sebedisciplíny?
Známe to všechny.
Netřeba se na sebe zlobit, neděláš to záměrně. Jen je tady stále velká spousta věcí, které se jeví jako urgentnější (domácnost, práce, povinnosti,...)
Nebýt na to celé sám je ten klíč.
Představ si, že stojíš u kuchyňský linky a váháš jestli nejdřív vyndat myčku, uvařit večeři nebo udělat se starším úkol.
Mezitím vším halekáš na muže, ať mladšímu pomůže se sbalením se na zítřejší kroužek.
Na sebe si ten den neměla zatím ještě ani minutu. Říkáš si, že si oddechneš až usnou…třeba…snad.
JASNÁ PAST!
U tý myčky uvidíš nás všechny, které to pravděpodobně máme zrovinka teď doma dost podobně, mrkneme na sebe, hromadně nahlásíme rodině 5minut „oddechový čas“
a sejdeme se u jednoho tanečku.
Že je to málo? Že se nic nestane?
pche…vracíš se do kuchyně, víš že pohoda je nadevše, máš ze sebe dobrej pocit, že ses neupozadila a navíc ti hezky povolila zatuhlá šíje.
Endorfiny ti frčej tělem a večer se odehraje zcela jinak. Tak jak sis vždycky přála.