Naučené vzorce, které jsme si uložily?
Sebe a své potřeby odsouvat na druhou kolej až zbyde čas po obstarání všeho ostatního…
Tak jak jsi to možná jako malá vídala doma?
Zaryté a často slýchané „Nejdřív práce, potom zábava“ ?
Nedostatek sebedisciplíny?
neb máme ze školních let naučené, že děláme jen to, co musíme…
A možná máme i strach něco nového začínat neb se nechceme znovu dostat
do pocitu selhání a zklamání, když to nedotáhneme k pravidelnosti?
Netřeba se na sebe zlobit, neděláš to záměrně. Jen je to prostě někdy silnější než ty a tvá touha…

Ale stejně tě to štve.
Štveš samu sebe, protože víš, že bys díky tanci mohla být klidnější i trpělivější matka.
Štve tě to, protože moc dobře víš, že fakt stačí málo a zase se usmíváš a tvoříš domácí pohodu.
Ale stejně se zas vidíš, jak jdeš radši umýt nádobí nebo si místo zatančení vezmeš telefon a sjedeš pár reelsek, které ti Instagram sype…
Je to jednoduchý a máš tak po celým náročnym dni čistou hlavu…
Jak já ti rozumím 🙂