Možná jsou to jen naučené vzorce,
které jsme si v dětství uložily – sebe a své potřeby odsouvat na druhou kolej, až zbyde čas po obstarání všeho ostatního.
Nebo to zaryté a často slýchané „Nejdřív práce, potom zábava" ?
Možná je za tím vším jen nedostatek sebedisciplíny a odhodlání neb máme ze školních let naučené, že děláme jen to, co musíme…
Netřeba se na sebe zlobit, neděláš to záměrně.
Jen je to mnohdy prostě silnější než ty a tvá touha…

A pak tě to štve.
Štveš samu sebe, protože víš, že bys mohla být klidnější partnerka i trpělivější matka
díky tanci raz dva.
Štve tě to, protože moc dobře víš, že fakt stačí málo a zase se usmíváš a tvoříš domácí pohodu.
Ale stejně se zas vidíš, jak jdeš radši umýt nádobí nebo si místo zatančení vezmeš telefon a sjedeš pár reelsek, které ti Instagram sype…
Je to jednoduchý a máš tak po celým náročnym dni čistou hlavu…
Jak já ti rozumím 🙂